Dneska byl opravdu zajímavý zvláštní den... Právě jsem to chtěla
napsat kámošce po Skypu, ale vzpomněla jsem si, že jsem už dlooouho
nenapsala něco do blogu, tak se o to podělím s vámi všemi. :-)
Nutno podotknout, že smutné a radostné události se dnes zatím drží vcelku v rovnováze, takže zatím není důvod k panice. ;-)
Ráno
bylo takové mírně chaotické, opět jsem odmítala vstát na první
zazvonění budíku a pak spěchala. Ale vlak jsem s přesností asi 20 sekund
(za tuto dobu poté co jsem nastoupila odjel), což je celkem úspěch.
Ve
škole to probíhalo celkem klidně, první hodina anglina takže spánek,
druhá technika takže spánek, třetí hodina informatika takže "režim
spánku". (no co chcete, je pátek!) :-)
Jelikož
nám pátá hodina odpadla, (čtvrtá byla čeština, ano tuto hodinu jsem
poprvé dnes vytáhla z tašky propisku, něco málo jsme psali), takže jsem
se dostala na dřívější vlak. Na přestup jsem měla asi 5 minut, naštěstí.
Ušetřila jsem tak dvacku za hamburger, na který jsem měla docela chuť,
ale nebyl čas...
Vlak nacpaný. :-( Njn, pátek
odpoledne. Naštěstí už se nekonají ty scény, kdy jsem musela ve vlaku
půl cesty stát jak byl nacpaný, když jsem nastupovala jinde. Ale
naštěstí se po pár desítkách minut uvolnily sedadla naproti, tak jsem
povýšila na dvě volná vedadla pro sebe (předtím jsem si sice sedla, ale
stísněná na jednom sedadle vedle nějakých důchodců), njn jsem náročná.
:-)
Jelikož jsem ve škole neměla oběd - ujel by
mi jinak vlak a musela bych jet o hodinu později - tak jsem po příchodu
domů zkoumala, co bych si tak mohla dobrého uvařit, protože bříško o
své prázdnotě dávalo vědět... Ale díky mým velmi omezeným kuchařským
schopnostem toho moc na výběr nebylo... Naštěstí v tu chvíli zavolala
babička jestli nechci jít na návštěvu a dát si s ními rajsou omáčku.
Docela se to hodilo, tak proč ne, že? :-)
Strávila
jsem tam asi 2 hodiny, a dobře jsme si pokecali. Mimo jiné jsme
debatovali o tom, jak zahustit rajskou, protože byla na mě až moc
tekutá. Ale jinak to bylo v poho a hlavně jsem se dost najedla. :D
Poté
jsem přišla domů a byla zase chvíli na netu. Pak jsem se dozvěděla, že
se staví kámoš, a půjdeme ven. Já se totiž tak ráda procházím a povídám!
Takže mi to udělalo radost. Mno tak po pár hodinách procházení (ano,
nohy bolí, ale pokec je prostě pokec :-) ) jsem opět zamířila na
internet...
Slíbila jsem kámošovi, že mu pomůžu
s něčím ve WoW. Tak jsem se opět po dlouhé době napojila do hry... Ale
nějak to nakonec nevyšlo, a spíš to vypadá, jako by se naše gilda (něco
jako parta) měla rozpadnout... Mno pokud jde o mě, ani není moc divu.
Nehraji tam skoro vůbec. Mě už ta hra prostě nebaví a bere to strašně
moc času... A to mi ještě spolužák během večera psal, jestli nechci jít
hrát na jiný server...
Nakonec jsem si přečetla na blogu jedné kámošky docela otřesnou věc (zde čtěte článek, to co mě vyděsilo píšu pod ním v komentářích).
Takže
smutné i radostné události se tak nějak střídaly, a teď co dopisuji
tento článek jsem už opravdu ale opravdu unavená a jdu se svalit do
postele a do 5 minut usnout... Tak pátek máme za sebou, dobrou noc!
Promiň, děsit jsem tě nechtěla. Číst můj blog je jen na vlastní nebezpečí